CHCETE VĚDĚT, O ČEM SE MLUVÍ?
Nové trendy přináší nové technologie, postupy, materiály i technická zařízení.
Pokud se chcete ještě lépe orientovat
v tématu fotovoltaických elektráren,
přinášíme vysvětlení některých pojmů.
Slovník pojmů
ELEKTROMĚR
Elektroměr je zařízení, které měří a zaznamenává spotřebu elektrické energie, nachází se v elektroměrových rozvaděčích na odběrném místě, obvykle může být například v předsíni bytu, kde je snadno přístupný pro pracovníky.
Toto zařízení měří množství elektřiny, kterou spotřebujete ve kWh (kilowatthodinách) za určité období. Na elektroměru se obvykle nacházejí čtyři ciferná čísla.
Rozlišují se dva základní typy elektroměrů:
- Mechanické indukční elektroměry (točivé) pracují na základě elektromagnetické indukce.
- Elektronické impulsní elektroměry (statické) fungují na základě měření změny napětí na odporu. Elektroměr zaznamenává počet impulzů, které se tvoří při průchodu určitého množství elektřiny.
FOTOVOLTAICKÝ PANEL (MODUL)
Fotovoltaický panel (modul) je základní složkou fotovoltaických systémů. Často je označován jako solární panel. Skládá se z fotovoltaických článků, které jsou klíčovým prvkem celého systému a jsou zodpovědné za produkci elektřiny.
Jeho články přeměňují sluneční záření na elektrický proud ve formě stejnosměrného proudu. Fotovoltaické panely jsou obvykle složeny z většího počtu článků zapojených v sérii, přičemž napětí jednoho panelu se obvykle pohybuje v rozmezí 12 až 100 V.
Fotovoltaické panely lze rozdělit do dvou hlavních kategorií: krystalické a tenkovrstvé.
Krystalické panely se dělí na monokrystalické a polykrystalické. Monokrystalické panely mají nejvyšší účinnost a pro výrobu požadovaného množství elektřiny s nimi stačí pokrýt menší plochu, ale bývají dražší. Typická účinnost monokrystalu je 15 až 20 %, zatímco pro polykrystal je to 13 až 18 %. Polykrystalické panely mají nižší účinnost, ale lépe zachytí světlo přicházející z ostřejších úhlů díky komplikovanější struktuře.
Tenkovrstvé panely se vyrábí nanesením tenké vrstvy fotovoltaického materiálu na podklad. Mají nižší náklady na výrobu, ale nižší účinnost oproti krystalickým panelům (pod 10 %). Nejsou často používány v obytných instalacích kvůli nižší účinnosti a méně efektivnímu využití střešního prostoru.
FVE
Zkratka FVE znamená fotovoltaickou elektrárnu. Fotovoltaické elektrárny fungují na základě přeměny slunečního záření na elektrickou energii pomocí solárních panelů. Solární panely se skládají z fotovoltaických článků, které absorbují sluneční energii a přeměňují ji na stejnosměrný elektrický proud.
Elektrárna se skládá z panelů, nosné konstrukce, propojovacích kabelů, řídicí jednotky a akumulátoru anebo střídače. Jedná-li se o menší elektrárnu na rodinném domě, můžete se setkat s označením fotovoltaický systém. Na FVE lze získat dotaci Nová zelená úsporám.
Tři druhy FVE:
- Síťový systém (on-grid).
- Ostrovní systém (off-grid).
- Hybridní systém.
Kdo vykupuje přebytky energie z FVE? Od 1. 1. 2023 platí vyhláška, kterou vydal Energetický regulační úřad, jež nařizuje distributorům uvolňovat druhý EAN. To znamená, že pokud jste zákazníkem (nezáleží na licenci nebo na instalovaném výkonu), obraťte se na svého provozovatele distribuční soustavy o registraci výrobního EANu, distributor je povinen předávací místo vždy registrovat. Tato novela zjednodušuje výkup přebytků z fve.
Chcete-li výrobní EAN získat, požádejte svého distributora. Poté si můžete najít někoho nového, kdo vykupuje přebytky.
SOLÁRNÍ ENERGIE
Solární energie je forma obnovitelné energie, která přeměňuje sluneční záření na elektřinu. Tento proces může probíhat přímo pomocí fotovoltaiky (PV), nepřímo pomocí koncentrované sluneční energie, nebo kombinací obou metod.
Fotovoltaické panely přeměňují sluneční záření na elektrickou energii pomocí fotovoltaických článků (také známých jako solární články) založených na fotoelektrickém jevu. Fotovoltaické panely mohou být instalovány na střechách, fasádách, stavebních konstrukcích nebo samostatných montážích na zemi.
Na druhou stranu, systémy koncentrované sluneční energie (CSP, concentrated solar power) využívají čočky nebo zrcadla pro soustředění slunečního záření do jednoho bodu. V něm se generuje teplo, které se dále využívá k výrobě elektrické energie, obvykle prostřednictvím tradičních termodynamických cyklů, jako je parní nebo Stirlingův cyklus. CSP zařízení jsou obvykle umístěna v oblastech s vysokou intenzitou slunečního záření, jako jsou pouště, kde jsou instalovány velké solární parky.
Hlavním rozdílem mezi fotovoltaikou a CSP je tedy způsob, jakým se solární energie přeměňuje v elektrickou:
- Fotovoltaika přeměňuje sluneční záření na elektřinu přímo,
- Koncentrovaná sluneční energie nejprve koncentruje sluneční záření, které se poté přemění na tepelnou energii a následně na elektrickou energii.
Využití solární energie nabývá na významu v celosvětovém měřítku, ale i v České republice, kde se používá jak pro ohřev vody, tak pro výrobu elektřiny. Solární energie je vhodná pro domácnosti, zejména rodinné domy, které mají dostatek prostoru na střechách pro instalaci fotovoltaických panelů. Solární ohřev vody může být kombinován i s jinými zdroji energie, jako je elektřina nebo plyn.
TUV
TUV je starší zkratka označující teplou užitkovou vodu, která je určená pro běžné každodenní použití v domácnostech a průmyslu. Tato voda se používá pro hygienické účely, jako je například mytí nádobí, praní prádla, koupání či sprchování. Dnešní legislativní terminologie však místo zkratky TUV využívá termín “teplá voda” (TV).
Její vlastnosti definuje vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. Konkrétně dle této vyhlášky teplá voda nesmí obsahovat mikroorganismy, parazity a látky jakéhokoliv druhu v počtu nebo koncentraci, které by mohly ohrozit veřejné zdraví. Hygienické limity přitom musí být dodrženy na všech místech uvnitř stavby nebo na pozemku, kde teplá voda vytéká z kohoutku nebo ze sprchy. Normy konkrétně stanovují maximální množství bakterií legionella spp. a escherichia coli, stejně jako hodnoty pH, množství fosforečnanů nebo oxidu chloričitého.
Výroba TUV přináší z hlediska úpravy vody problémy s korozí materiálů a zanášení pevnými úsadami, jako je kotelní nebo vodní kámen. Vzhledem k teplotě teplé vody (50 až 60 °C) může v potrubních systémech docházet k tvorbě biofilmů a mikrobiálního oživení. Z těchto důvodů je nutné TUV při její výrobě upravovat, a to pomocí:
- dávkování desinfekčních prostředků
- dávkování inhibitorů koroze a látek zamezující tvorbě pevných nánosů
- změkčování vody
K výrobě teplé vody se užívají různé zdroje energie. Stále častější je solární ohřev TUV, který snižuje závislost na tradičních zdrojích energie, což vede i ke snížení nákladů. Plusem je i snížení emisí skleníkových plynů.
Možnosti ohřevu teplé vody solární energií je vícero. Tou první ohřev vody fotovoltaikou, kdy solární panely vyrábějí prostřednictvím slunce elektrickou energii pro spotřebiče zajišťující ohřev vody. Druhou je pak využití solárních kolektorů, které absorbují sluneční paprsky a přeměňují je v použitelné teplo. Nejprve se přivádí do vyrovnávací nádrže nebo zásobníku pitné vody a odtud se distribuuje přes domácí okruh – buď jako podpora topného okruhu nebo pro ohřev vody.
VIRTUÁLNÍ BATERIE
Virtuální baterie je technologie, která umožňuje ukládat a spravovat energii z distribuovaných zdrojů, jako jsou solární panely, větrné elektrárny nebo domácí bateriová úložiště. Hlavním cílem virtuální baterie je optimalizovat využití dostupné energie, snížit závislost na tradičních zdrojích a stabilizovat elektroenergetickou síť.
Virtuální baterie funguje prostřednictvím pokročilých řídicích a komunikačních systémů, které propojují mnoho malých energetických zdrojů a úložišť. Tím se vytváří „virtuální“ úložiště energie, které může efektivně reagovat na měnící se potřeby spotřebitelů a distribuční sítě.
Jak to tedy funguje? Když solární elektrárna vyrobí více elektřiny, než je aktuálně potřeba, přebytek se zašle do distribuční sítě, kde je „uložen“ pro pozdější použití. Ve chvíli, kdy domácnost spotřebuje víc elektřiny, než zrovna vyrábí, může čerpat z uložené energie ve virtuální baterii.
Díky virtuálním bateriím je možné flexibilně reagovat na výkyvy v nabídce a poptávce energie, což snižuje potřebu spalování fosilních paliv a zvyšuje podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu. Navíc zlepšuje spolehlivost a stabilitu elektrické sítě tím, že umožňuje distribučním společnostem vyrovnávat zátěž a rychleji reagovat na výpadky.
Virtuální baterie představují efektivní a udržitelný způsob řešení problémů spojených s energetickou infrastrukturou a využívání obnovitelných zdrojů, přičemž nabízí výhody jak pro energetické společnosti, tak pro koncové spotřebitele.
WALLBOX
Wallbox je nabíjecí stanice pro elektromobily, která je umístěna na stěně. Wallboxy slouží ke stacionárnímu dobíjení baterií elektromobilů v domácnostech, na parkovištích, v garážích, na firemních parkovištích a dalších místech.
Wallbox funguje tak, že k němu připojíte elektromobil pomocí kabelu s konektorem. Po připojení nabíjecí stanice se elektromobil začne nabíjet podle typu dané baterie.
Wallbox se vyznačuje různou výkonovou kapacitou, různými způsoby připojení a dalšími funkcemi, jako například měření spotřeby nebo ovládání přes aplikace v mobilu. Na nabíjecí stanici můžete získat dotaci Nová zelená úsporám.